Je to až neuvěřitelné, ale 18. 7. 2017 jsem poprvé oslovila vybranou tiskárnu ke spolupráci na knize Na stolečku. Tou dobou byla kniha ještě docela v plenkách, o celém procesu jste si mohli přečíst ve dvou článcích Jak se rodí kniha. Od té doby jsme společně ušli dlouhou cestu, až jsme se dostali do fáze, kdy jsem si ji poslední říjnový den přivezla domů. Zadní část auta seděla skoro na silnici a já jsem jela domů asi tak opatrně, jako kdybych vezla plné auto vajíček. Doma jsem vyskládala pár knižních věží doufajíc, že se nepropadne k sousedům, a hlavně s očekáváním, jak se budou prodávat.
Předprodej byl úspěšný a přesvědčil mě to o tom, že měla má práce smysl a že kniha najde své místo u mnohých z vás. Napsat knihu je jedna věc, ale prodávat ji je prostě klasický business plný prodejních plánů, neuhrazených objednávek a papírování. Několikrát jsem slyšela otázku, proč jsem knihu nenabídla k vydání nějakému nakladatelství. Na to je jednoduchá odpověď. Chtěla jsem, aby vypadala 100% tak, jak to chci já. I na úkor všech strastí, které to přineslo.
V průběhu mé cesty za splněním snu jsem potkala další úžasné osoby. A jsem jim opravdu moc vděčná, že tomu od začátku věřili a podporovali mě. Jejich jména budou s knihou až do konce její existence neoddělitelně spjata a snad jsou na to stejně pyšní jako já.
Knihu jsme pokřtili. A byli u toho všichni ti krásní lidé, o kterých jsem se zmiňovala. I když večer nevyšel úplně podle plánu, moc mě dojal. Dnes vím, že jsem si našla pár nových přátel.
Křest knihy se konal v dnes již zaniklé rodinné restauraci s dětskou hernou Králík v rádiu. Výběr rozhodně nebyl náhodný. V průběhu celého léta jsem tady a za pomoci jedné úžasné chůvy napsala spoustu stránek své knihy. A tak jsem se logicky chtěla vrátit na místo činu.
Den před samotným křtem jsem si chystala proslov. Věděla jsem, že musím poděkovat. Ale nakonec jsem se sama dojala tak, že jsem na polovinu lidí zapomněla. Na křtu nebyl kvůli nemoci Sebastián a mně to bylo moc líto, to díky němu tahle kniha vznikla. I tak jsem otevřela láhev, půlku na sebe vylila a druhou polovinou jsme pokřtili knihu a zapili jí. V průběhu křestu byla kniha samozřejmě také na prodej. Děkuji všem, kteří si ji zakoupili.
Nesměla chybět ani má blízká přítelkyně a autorka ilustrací Maruška.
A taky kmotry! Úžasné a skvělé. Gábi, která spolu s manželem založila úspěšnou firmu Utukutu na výrobu houpacích prken a houpaček (to byste museli slyšet ten příběh, jak to všechno vzniklo), a Terka, oblíbená blogerka Madame Coquette a dnes již vyhledávaná fotografka. Děkuji!
